5. fotografický festival Funkeho Kolín
100% nejlepší kvalita nyní jen za 90 % ceny
Začátek ročního období poznáme zcela jistě, když nahlédneme do kalendáře nebo když pozorujeme sloupec rtuti ve venkovních teploměrech. Ovšem když nemáme kalendář po ruce a teploměr za okny, stejně zbývá jedna jistota, která vše uvede na pravou míru.
Obchodní sítě nadbytkového kapitalismu zahájí výprodeje. To, co stoprocentně stálo za to, znenadání stojí za méně. Přitom teplé zimní bundy se s příchodem jara nekazí a letní plavkové modely neztrácejí styl.
S uměním to bývá podobně: i ono leckdy ztrácí na ceně, když pro něj zrovna nemáme využití, ačkoli přináší nepochybnou hodnotu. Jenže to není důvod plakat nad mlékem, co se rozlilo. Naopak: umělcům nabízí, aby pro rozlité mléko našli zužitkování. Aby se zapojili do procesů, které diktuje ekonomika a rozmařilost.
Pro umělce to znamená využívat svět, jaký je. Nasazovat mu korunu smysluplnosti, když už se jeví tak bezhlavý.
A škála způsobů, jak to lze učinit, se ukazuje jako bohatý vějíř lascivní dámy. Někomu učarovávají technologie a kvality, které podléhají ekonomickému zápasu a konkurenci – pracují s čímsi běžně laciným a bezcenným.
Ale mohou se také tázat, zda se lacinými v tomto světě směřujícím stále vpřed nestávají určitá témata a určité příběhy. V tom případě je mohou vytahovat, opakovat či jim dodávat punc, který zazáří. Podobně jako u řady módních trendů si někdy nevšímáme, že vychází z něčeho, po čem bychom před časem ani neštěkli. Stačí změna detailu či drobná odchylka „střihu“ a „oblékáme se do toho, co nosili naši rodiče, aniž bychom ztráceli dojem, že jsme první a rebelantští“. A je to pravda, jsme první a jsme rebelové. Jsme první, kteří vzali to, co tu je či bylo, a bez ohledu na okolí to používáme. Nejlepší kvalita zůstává a cena, již jsme zaplatili, je nižší.
Takové umění bývá aktuální, ale také podléhá času a náladám svých konzumentů. Ale ani tím se netřeba trápit. Umění se tím vlastně řídilo vždy: i gotické chrámy byly přestavovány v barokní, aby lépe vystihovaly dobové ideje lidí. A Funkeho Kolín bude rovněž pouze „okamžik“, a proto bude důležité, aby tento „okamžik“ nalezl kontakt s duší lidí dnešních a rozvinul ji.
Slogan bienále proto vystihuje především ono přebírání, co není naší ostudou, ale naopak důkazem, že jsme schopni vnímat okolní svět. I když měrami odlišnými a s rozdílnými záměry.
Jiří Ptáček ml.Zpět