ze série Artificial light

Na první pohled zaujmou fotografie Mátyáse Miseticse propracovaností, dokonalým zachycením atmosféry a navzdory obsahu i určitou elegancí. Asi nepřekvapí, že vedle volné tvorby se Misetics věnuje i reklamě a módní fotografii, kde využívá nejnovější média a technologické postupy, a dovednosti získané při této práci vrací vlastní tvorbě.

Jeho fotografie se dají charakterizovat intenzivním zájmem o kontrast noci a umělého světla (Artificial Light se jmenuje i jedna z jeho sérií), o prožitek člověka ve velkoměstě a stopy, které po sobě zanechává. Na většině snímků se objevují lidé, často podle autorova „režijního“ záměru rozestavění do určitých pozic, jež na fotografiích vytvářejí zneklidňující obrazce. Rafinovanost takovýchto kompozic, zvlášť tam, kde není vidět postavám do tváře, útočí na divákovu fantazii. Na Miseticsových obrazech nenalezneme bohaté davové scény, jeho pozornost je soustředěna k jedinci, případně k několika individuím a prostoru, v němž koexistují. Podobné snímky by bylo možné interpretovat jako znejistění člověka v současném světě, plném nepřirozených věcí a míst, ale to by byl nejspíš příliš jednostranný výklad. Přes veškerý technologický pokrok cítíme v Miseticsově tvorbě návrat k figurativní malbě minulých staletí, cílem je dokonale vykonstruovaný obraz. Pojmy často spojované s fotografií jako dokument, fikce, digitální manipulace apod. jsou v jeho případě vlastně bezpředmětné. Pomocí světelných kontrastů i promyšleného výběru míst a úhlů, z nichž pořizuje své záběry, konstruuje vlastní obrazový řád, který pracuje i se silným narativním prvkem. Podle teoretika, kurátora a fotografa Horsta Kloevera z Berlína mají Miseticsovy fotografie blízko k filmové estetice. Mohli bychom dodat, že zejména k novodobé podobě filmů noir, plných atmosféry latentního napětí a nejistoty.

– Helena Musilová

Mátyás Misetics, ze série Over