Jan Wojnar

Jan Wojnar, Studie textu (Vymezený text je snímán po částech, takže v souhrnu snímků je zachycen celý studovaný text. Při zpracování pozitivů je sled a orientace snímků zachovaná. Nejsou prováděny výřezy.)

studie textu

Studie textu, 1985, černobílá fotografie, 7 ks

V Třinci žijící Jan Wojnar – podle slovníkové definice vizuální básník – je autorem obrazů, objektů, konceptuálních fotografických sérií, fotogramů a autorských knih. Jiří Valoch jej označuje za „nejradikálnějšího konceptualistu v České republice“. Místo jeho působení pak považuje za jeho největší štěstí i prokletí. Život v „klauzuře“ mu totiž na jedné straně dovoloval nerušeně promýšlet originální řešení klíčových problémů výtvarného umění druhé poloviny 20. století (např. experimentální poezie, minimální a konceptuální umění), což dalo vzniknout jeho neobyčejně pozoruhodnému dílu. Na straně druhé však celoživotní působení „mimo centrum“ zapříčinilo, že jeho práce zatím nevešla v obecnější známost.

Fotografii Wojnar používal několika způsoby. Od počátku sedmdesátých let to byla zejména metoda koláže: nalezené, často velmi banální reprodukce mu posloužily jako vstupní materiál pro některé Mřížkové básně či autorské knihy. Ovšem pro dějiny fotografie je daleko zásadnější jeho systematické uvažování o vlastnostech fotografie (a v autofotogramech dokonce i fotocitlivého papíru) jako média. „Fotografie je jen jiný významový prostředek, ale mé myšlení je i v práci s ní stále stejné. Každý prostředek totiž umožňuje realizaci něčeho, co v jiných nelze uplatnit. Fotografie mi dala možnost mimo jiné vizualizovat časovost a s ní související pohyb“ (Být v souladu s konstrukcí Vesmíru. Rozhovor M. Mikoláška s J. W., Protimluv, 2004, č. 2, s. 26–27).

Z Wojnarovy tvorby, v níž užíval fotografii, představujeme práce ze série Dva druhy záznamu (kresba a fotografie; 2 listy), dále sérii diagramů vycházejících z několika fotografií zaznamenávajících drobný časoprostorový posun,který je pomocí několika bodů převeden do plošného rýsovaného diagramu, a konečně záznamy fotografických akcí. Wojnarovy fotografické soubory tvoří osobitý příspěvek k fotokonceptuálním a postminimalistickým diskuzím, které se odehrávaly převážně v sedmdesátých letech. Jeho díly by mohl pomyslně vrcholit analytický přístup k fotografii, otázkám náhody či nakolik fotoaparát limituje tvorbu. I na jeho příkladu je možné ukázat, že tolik oceňovaná neutralita konceptuální fotografie je zdánlivá. I přes matematickou přesnost, s níž se dodržuje předem stanovený koncept, vlastní vzhled záznamu a rovněž snahu o maximální odestetizování celkového vyznění stojí totiž někde na počátku takového přístupu velmi subjektivní rozhodnutí, jedinečné gesto mysli určitou věc určitým způsobem provést.

– Helena Musilová

Zpět