REKONSTRUKCE MINULOSTI

Daniela Baráčková, Mark Ther, Petra Malá, Tereza Velíková

Tři videoartová díla a jeden fotografický soubor tvoří výstavu Rekonstrukce minulosti, která relativizuje prožívání minulosti a ohledává stopy uplynulého okamžiku. Čtyři autoři se svébytným způsobem dotýkají vzpomínek, jako konstrukční prvek svých prací používají příběh, obsahově navazují na osobní témata. V části videí jsou prezentována díla Daniely Baráčkové (Tramp, 2006), Marka Thera (Ruhe, im Stalle furtzt die Kuh, 2007) a Terezy Velíkové (True story, 2003), sérii fotografií zde vystavuje Petra Malá (A ona řekla, dyť se divá, 2008).

Digitální záznam videa je ze své podstaty nejistý a virtuální, podobně jako tomu je u popisování prožitků pomocí slov a příběhu, a v souvislosti s interpretací toho, co proběhlo, umožňuje vrstevnatější konotace. Nepevné body dnešní existence i chameleónství v deskripci dějinných události patří mezi syndromy tekuté společnosti. Objevují se virtuální světy a jejich intervence do reality mění vzorce chování i způsoby uvažování. Každý z představených autorů reprezentuje jistý přístup k vyprávění i jeho sdělení.

Daniela Baráčková ve své tvorbě používá zdánlivě jednoduché akce či performance, ovšem s mnoha meziřádkovými odkazy. Její práce je založena na destilování specifických situací z osobního i veřejného života, které mají obecný přesah. Její dílo je kompaktní i přes bohatost vyjadřovacích prostředků. Společnou linií je prolínání prostředí, které je autorce nejbližší, s generalizovanými tématy a vytváření vlastní svérázné reality. Naléhavost sdělení Baráčková ve své tvorbě často konfrontuje s formální strnulostí či neohrabaností. Video Tramp je statickým mluveným obrazem, v němž sama autorka stojí v lese na místě, kde se odehrál příběh, o němž holými větami vypráví. Střídá přitom češtinu a angličtinu. Toto video zpochybňuje přenositelnost zážitku pomocí slov, a to prostřednictvím zobrazení prázdného prostoru naplněného vzpomínkami.

Mark Ther používá ve svých videích filmovou řeč. Jeho tvorba je do každého detailu promyšlená a nenáhodná. Dílo Ruhe, im Stalle furtzt die Kuh (Klid, ve stáji prdí kráva) spojuje motivy nacismu a homosexuality. Aristokratické prostředí zámečku Třebešice a jeho zahrad evokuje klasicistní obrazy i panovnickou vznešenost slohu, kterou ale vnitřní děj, jenž se zde odehrává, i náznaky ošuntělosti, zarostlosti a rozpadu shazují. Vidíme zde i souvislost s romantismem, s jeho rozpolcenými hrdiny a ohromujícími krajinnými sceneriemi. Charaktery tří hlavních postav Ther naznačuje ve zkratce, pocity jedinečnosti koexistují s kalkulem a manévrováním na ostří nože. Atmosféra je prodchnuta strachem a tíživostí, přestože v této práci nenalezeme téměř nic definitivního ani naopak zcela otevřeného. Smrt zde je stejně (ne)důležitým okamžikem jako skryté touhy nacistického důstojníka. Postmoderní tendence recyklovat archivní záznamy je poměrně silná, zvláště oblíbené jsou dokumenty tajné policie či zprávy o trávení volného času nacistických vojáků. Mark Ther se však odpoutal od doslovné práce s konkrétním materiálem, jeho příběh spojuje autorskou fikci a dějinná fakta, hranice pravdy je zde mlhavá stejně jako neuchopitelnost přesných historických záznamů.

Petra Malá se ve své tvorbě věnuje imaginárnímu světu osobní paměti a vzpomínek. V souboru A ona řekla, dyť se divá se nepostřehnutelně proměňují minulosti tří generací: autor- činy, její matky a její prababičky. Fotografiím věříme jejich autenticitu, přestože se pohybují mezi skutečností a smyšlenkou. Malá rekonstruuje subjektivně viděné události, divák je vtažen do podmanivého světa snění. Jediným záchytným bodem, který skutečně existuje, je prostředí domu praprarodičů, v němž celá její rodina vyrůstala. Ostatní situace, pohledy, výjevy ubíhají za hranice popisné dokumentace rodinné historie. Podobně jako v Kusturicově filmu Arizona Dream má každá osoba z fotografií Petry Malé své sny a své touhy… a někde za tím vším je všudypřítomný náznak pomíjivosti a smrti.

Tereza Velíková použila montáže z reklamních spotů, tedy vlastně iluzí z iluzivního světa, k vytvoření nového příběhu. V několika minutách nám odhalí „pravdivý osud“ ženy a muže, univerzálních prototypů stvořených marketingovými experty. Technické obrazy jsou reprodukcemi skutečnosti, kopiemi, které si pleteme s originálem. Charakter videa True story je tedy absolutní nerealita, která ovšem denně proniká do našich životů. Otisk ruky na papíře není stejným obrazem jako video popisující tu samou skutečnost, ačkoliv přímá podoba zdánlivě odpovídá. Velíková ve své práci reaguje na ambivalentní povahu dnešního života, na řetězec nepravdivých obrazů skutečnosti stvořených člověkem pro člověka.

– Markéta Kubačáková

tramp
Daniela Baráčková, Tramp, 2006, video
p. m.
Petra Malá, A ona řekla, dyť se dívá, 2008, barevné a černobílé fotografie
ruhe
Mark Ther, Ruhe, im Stalle furtzt die Kuh, 2007, video
ruhe
Tereza Velíková, True story, 2003, video

Zpět