Myšlenky uvolněné, 2001, počítačová grafika,rastrové filmy z osvitové jednotky, sklo, optická vlákna,
světelný zdroj, ocelový rám, 24 částí
MYŠLENKY UVOLNĚNÉ
Tento název použil pro grafický list Josef Váchal.
Instalace je jakýmsi znovuotevřením tématu.
Přinejmenším od poloviny devadesátých let jsou pro práce Jana Měřičky příznačné stále složitější struktury. Významnou roli přitom hraje materiálnost autorova vyjadřování: silný, hrubý papír, který si sám vyrábí, či jiná, podobně výrazná materie, v tomto souboru sklo.
Ve svém projektu Myšlenky uvolněné využil moderní technologii tomografu, který odhaluje skrytou strukturu mozku i jeho rozdělení na několik samostatných částí. To, co se objevuje, není ani tak indentifikovatelná biologická mapa, ale spíše prostředí volných forem, jež vypovídají o mikrosvětě buněčného života i o makrosvětě kosmu s jeho proudícími energiemi. Tato dezorientace ve vnímání, navíc zdůrazněná umělým osvětlením a hrou různých barev, podává preikonografickou zprávu o tom, že i v době převratných genetických objevů zůstává fungování lidské mysli („duch“, „duše“) se svou vnitřní přitažlivostí do značné míry nevyzpytatelným tajemstvím. Každá vrstva tomografického záznamu představuje jeden okamžik v čase, který je posléze znejasněn (nebo částečně znejasněn) dalším okamžikem. Vrstvy jsou od sebe zřetelně odděleny, zároveň jsou však organicky propojeny s tím, co leží pod nimi i nad nimi – právě tak, jako je lidské chápání dočasnosti závislé na nedílném toku jednotlivých okamžiků. To, že Měřička k formulaci svých konceptů používá vyváženě intelekt i intuici, tudíž není náhoda. Ačkoli se zdánlivě vzdaluje od hmotného uměleckého díla k dematerializovanému obrazu, ve skutečnosti pokračuje ve svém zkoumání po stále stejné cestě.
– Richard Drury